Okamžiky nejen z přírody

Zprávičky z lesa a z focení

9.2.2011 PRVNÍ VÝPRAVA ZA MUFLONY

Původní domovinou muflonů je Korsica a Sardinie. K nám byl muflon poprvé dovezen do obory u Hluboké nad Vltavou, v první polovině minulého století. Odtud se začali mufloni postupně rozšiřovat a později ostrůvkovitě vyskytovat i ve volnosti.

U nás jsem muflony potkával jako kluk někdy v osmdesátých letech. Pak jich tu začalo ubývat, zda byli vystřílení nebo se prostě jen přemístili jinam to netuším, setkání s nimi bylo spíše náhodné a pokud přece tak většinou šlo o ovce.

Začátkem týdne, po delší době vykouklo slunko a trochu přimrzlo. Sníh již sice všude zmizel, ale i tak ráno vyrážím s foťákem. Chystám se obejít jeden lesík na kopci, nedaleko za vsí. Poměrně často tu vídám srnčí, proto doufám, že bych je mohl potkat i dnes, popřípadě najít nějaký srnčí shoz, ten nakonec jeden nacházím, srnčí potkávám, bohužel o focení nemá zájem L Zůstávám stát na okraji lesíku a obhlížím okolní krajinu. Mou pozornost upoutává tlupa „nějaké“ zvěře na poli pod protějším zalesněným kopcem. Je to vzdušnou čarou tak tři kilometry. Jeden snímek delším sklem, zvětšení na displeji a překvapení. Je to sice mazanina,ale tlupa muflonů to však je tutově. Zatahují již z pole do lesa tak mne ani nenapadlo pustit se za nimi. Zkusím je najít zítra. V lese je mýtina na jižním svahu, tak doufám, že by tam mohli být. Do lesa se dostávám až po jedenácté dopoledne, ale na průzkumnou procházku to je jedno. Stejně moc v setkání s muflony nevěřím. Z části musím kopec obejít, abych mohl postupovat proti větru. Pomalu procházím smrkovou mlazinou, stojákem a pak to stáčím k vrcholu kopce. Terén tu je nepřehledný, kameny, ostružiní, nízké smrčí a bukový nálet. Konečně jsem skoro na vrcholu, musím zastavit a chvilku vydechnout, najednou zahlédnu kousek před sebou pohyb hnědého těla. Smrčky a ostružiní ho však zakrývají, kus kousek popochází a - muflon ! Mladý, tak dvouletý beran se na okamžik vynořil, ale hned znovu zmizel za smrčím. Sotva stíhám zvednout ruku k foťáku a přede mnou stojí muflonka, je však také částečně kryta za břízou a keřem bezu. Musela můj pohyb zahlédnout, nehnutě stojí a upřeně hledí mým směrem. Bojím se pohnout a jen tajně doufám, že by mohla popojít kousek vlevo, kde je mezera mezi stromy. Tady bych jí mohl vyfotit. Připadá mi to hrozně dlouho, než se muflonka pohnula, jeden krok, druhý a stojí v mezeře, jak jsem si v duchu přál. Vítr se nepatrně stočil, tak na nic nečekám a fotím. Jeden, dva; nechala mne cvaknout pět snímků, pak odbíhá. Beránek za ní a přidává se i zbytek tlupy, který byl doposud za hranou kopce a já ho neviděl. Všichni mizí v husté smrkové mlazině, tak ani netuším,  kam odběhli. Nemá cenu to zjišťovat, podstatné je, že tu jsou a třeba je s trochou štěstí potkám jindy. Přecházím na druhou stranu kopce, potkávám a fotím mladého srnce a v malé světlině nacházím pěkné krmeliště s malým krytým posedem poblíž. Na krmelišti jsou kromě srnčích, také stopy od muflonů. Tím je jasné, kde se jich budu příště snažit dočkat.

Žádné komentáře
 
Fotografie na těchto stránkách podléhají autorským právům.Jakékoliv jejich šíření,kopírování nebo jiné použití bez souhlasu autora je trestné. Foto (c) Karel Svašek