Okamžiky nejen z přírody

Zprávičky z lesa a z focení

Původní domovinou muflonů je Korsica a Sardinie. K nám byl muflon poprvé dovezen do obory u Hluboké nad Vltavou, v první polovině minulého století. Odtud se začali mufloni postupně rozšiřovat a později ostrůvkovitě vyskytovat i ve volnosti.

U nás jsem muflony potkával jako kluk někdy v osmdesátých letech. Pak jich tu začalo ubývat, zda byli vystřílení nebo se prostě jen přemístili jinam to netuším, setkání s nimi bylo spíše náhodné a pokud přece tak většinou šlo o ovce.

Začátkem týdne, po delší době vykouklo slunko a trochu přimrzlo. Sníh již sice všude zmizel, ale i tak ráno vyrážím s foťákem. Chystám se obejít jeden lesík na kopci, nedaleko za vsí. Poměrně často tu vídám srnčí, proto doufám, že bych je mohl potkat i dnes, popřípadě najít nějaký srnčí shoz, ten nakonec jeden nacházím, srnčí potkávám, bohužel o focení nemá zájem L Zůstávám stát na okraji lesíku a obhlížím okolní krajinu. Mou pozornost upoutává tlupa „nějaké“ zvěře na poli pod protějším zalesněným kopcem. Je to vzdušnou čarou tak tři kilometry. Jeden snímek delším sklem, zvětšení na displeji a překvapení. Je to sice mazanina,ale tlupa muflonů to však je tutově. Zatahují již z pole do lesa tak mne ani nenapadlo pustit se za nimi. Zkusím je najít zítra. V lese je mýtina na jižním svahu, tak doufám, že by tam mohli být. Do lesa se dostávám až po jedenácté dopoledne, ale na průzkumnou procházku to je jedno. Stejně moc v setkání s muflony nevěřím. Z části musím kopec obejít, abych mohl postupovat proti větru. Pomalu procházím smrkovou mlazinou, stojákem a pak to stáčím k vrcholu kopce. Terén tu je nepřehledný, kameny, ostružiní, nízké smrčí a bukový nálet. Konečně jsem skoro na vrcholu, musím zastavit a chvilku vydechnout, najednou zahlédnu kousek před sebou pohyb hnědého těla. Smrčky a ostružiní ho však zakrývají, kus kousek popochází a - muflon ! Mladý, tak dvouletý beran se na okamžik vynořil, ale hned znovu zmizel za smrčím. Sotva stíhám zvednout ruku k foťáku a přede mnou stojí muflonka, je však také částečně kryta za břízou a keřem bezu. Musela můj pohyb zahlédnout, nehnutě stojí a upřeně hledí mým směrem. Bojím se pohnout a jen tajně doufám, že by mohla popojít kousek vlevo, kde je mezera mezi stromy. Tady bych jí mohl vyfotit. Připadá mi to hrozně dlouho, než se muflonka pohnula, jeden krok, druhý a stojí v mezeře, jak jsem si v duchu přál. Vítr se nepatrně stočil, tak na nic nečekám a fotím. Jeden, dva; nechala mne cvaknout pět snímků, pak odbíhá. Beránek za ní a přidává se i zbytek tlupy, který byl doposud za hranou kopce a já ho neviděl. Všichni mizí v husté smrkové mlazině, tak ani netuším,  kam odběhli. Nemá cenu to zjišťovat, podstatné je, že tu jsou a třeba je s trochou štěstí potkám jindy. Přecházím na druhou stranu kopce, potkávám a fotím mladého srnce a v malé světlině nacházím pěkné krmeliště s malým krytým posedem poblíž. Na krmelišti jsou kromě srnčích, také stopy od muflonů. Tím je jasné, kde se jich budu příště snažit dočkat.

Jaro je v plném proudu,u potoka již odkvetly sněženky a v lesích kolem cest právě kvetou devětsily.Také starší srnci začínají postupně vytloukat své parůžky,doposud vyživované a chráněné sametovým lýčím.Chodím za srnčím každou volnou chvilku,ale zatím se mi vytloukajícího srnce nafotit nepodařilo.O víkendu volá známý,zda prý bych si nechtěl vyfotit nutrie na potoce.Nemám sice moc času,ani té zprávě moc nevěřím,ale těžko něco soudit,pokud se o tom člověk sám nepřesvědčí.Vyjíždím krátce po obědě,trochu sice bloudím,nakonec však přece jen přijíždím na udané místo.Sotva zaparkuju a vystoupím z auta jsem mile překvapen.Na obou březích potoka se pasou různě velké nutrie a další plavou přímo v potoce.Opatrně jdu blíž a fotím pár prvních snímků.Nutrie se vůbec nebojí,ba naopak,za pár minut jich mám kolem sebe asi patnáct.Z batohu vyndavám jablko,krájím ho na kousky a nutrie si v klidu berou z ruky.Asi jsou tu na krmení zvyklé od lidí z blízké vesnice.Jablko je sežráno a já se snažím vymanit z nutriího obležení,abych taky něco vyfotil.Času mám bohužel opravdu málo,navíc počasí se také zhoršilo,fouká studený vítr,zatáhlo se a začíná pršet.Fotím ještě pár snímků a odjíždím,ale již teď se těším na další návštěvu,kdy bude více času.

4.3.
Na újeď stále jezdím téměř do poloviny února. Podařilo se mi sehnat dva bažanty a nafotit jak na nich káňata hodují. Za dva dny zbylo jen pár pírek,další návnadu bohužel nemám a tak káňata nemají na co létat. Začínám proto zase více jezdit na spárkatou zvěř. Ke známému hajnému na daňčí co mu chodí na krmeliště a do svého okolí na srnčí. Koncem února se začíná oteplovat a sníh pomalu odtává. Dokonce dvakrát pozoruju nad polem u lesa přelétat několik hřivnáčů. Také začátkem března jsou přes den teploty nad nulou a sníh mizí doslova před očima. V lesích a na mezích otočených na jih je půda již úplně holá a srnčí se na těchto místech ráda vyhřívá na sluníčku. Také hejnko deseti špačků sedících včera na vysoké bříze za domem dává tušit příchod jera.Meteorologové však varují že zima ještě zdaleka nekončí a o víkendu zase bude sněžit.
Ráno je zataženo -3°C,tak přemýšlím jestli má vůbec cenu jet do lea. Nakonec beru foťák,další návnadu pro doplnění újedi a tradá ven. Stará návnada je všechna pryč a jen stopy ve sněhu prozrazují že i kmotře v rezavém kožichu přišel v tomto na potravu chudém obdobíkousek masa vhod.Návnada položena a v devět hodin již čekám co přiletí. Sojky tu jsou téměř okamžitě,skoro to vypadá jako by seděly poblíž. Sem tam cvakám nějaký snímek a doufám,že přiletí i nějaký dravec. Ani ne po hodince začalo vykukovat slunko z protrhaných mraků a přilétlo první káně. Hladově začalo trhat maso aby se nasytilo. Cvakám jeden snímek za druhým dokud neodlétlo. Ani si nestíhám prohlédnout co se mi podařilo nafotit a je tu druhé káně. Vše se opakuje,nakonec přilétá i třetí a čtvrté káně. To poslední nemá na focení náladu,odlétá a chce odnést i návnadu,ta je ale příliž těžká,proto usedá po pár metrech na zem do mladých borovic a začíná hodovat. Postupně k němu slétají i zbylá tři káňata co doposud kroužila kolem aby také urvala kus masa pro sebe. Parádní divadlo a já z toho nemám ani jeden kloudný snímek. Vše se totiž odehrává v zákrytu spodních borových větví. Trochu smůla,ale zároveň ponaučení pro příště a sice,návnadu je třeba vždy k něčemu pevně přivázat.
Posledni komentare
19.02.2010 20:22:31: Pekne, skoro mas az zbytecne dlouhy objektiv :)
Ač se to může zdát někomu divné,je možné chodit na houby i v tuto dobu. Není to však to klasické houbaření jako v letních měsících,kdy prolézáme smrkové houští a hledáme baculaté hříbky ukryté v mechu. V zimě hledáme různé druhy hub převážně na odumřelých stromech.Snad nejznámější je bezesporu Hlíva ústřičná,velice chutná houba rostoucí od konce léta hlavně na bukových kmenech. Koncem ledna procházím některá místa na okraji Brdských lesů,kde se dá hlíva najít. Sněhu leží všude po kolena,tak je to spíše ploužení než procházení,výsledek však stál za to.
Posledni komentare
10.02.2010 19:34:27: Kájo, nechceš nám poslat nějaké ty houby sem na Moravu? Docela bych si dalasmiley! Jinak gratuluji k ...
Ráno je zataženo -8°C a drobně sněží. K újedi přijíždím krátce po osmé,přidávám novou návnadu v podobě části vývrhu ze včera uloveného divočáka a čekám co dnes přilétne.Sojky jsou tu za pár minut a střídavě přilétají celé dopoledne.Také strakapoud dvakrát přilétl.V půl jedné mi díky mrazu kolabuje baterka,tak měním tělo za starou 350D a pokračuju ve focení sojek.Najednou se sojky rozlétly,zapleskala křídla a na újeď  dosedla mohutná jestřábí samice.Stíhám cvaknout zase pouze jeden snímek a samice se zvedá a odlétá i s celou novou návnadou,aby si na ní pochutnala někde v klidu a bez cvakání nějakého fotografa.
Posledni komentare
19.02.2010 20:31:16: Parada! 1!
Začátkem ledna přikryla krajinu sněhová peřina a teploty klesly pod nulu. Ideální doba pro zalo- žení újedi na focení dravců a různých jiných ptáků. Jako naschvál však nemůžu nikde sehnat žádnou návnadu. Až ve druhém týdnu ulovil kamarád hajný sele divočáka,tak si od něho beru část vývrhu. Újeďˇ zakládám 13.1. v lese nedaleko krmeliště,kam na obilí sypané zvěři často létají sojky a různé drobné ptactvo.Provizorní kryt stavímpod přístřeškem,kde se občas v pytlích ukládají žaludy. Pak už nezbývá než čekat jací ptáci přilétnou. Jako první se vžy ukázaly sýkory,ale nejčastějšími návštěvníky se staly sojky. Ty přilétají na průběžně doplňovanou návnadu o další vývrhy nebo ryby skoro každý den a jejich snímků tak utěšeně přibývá. Občas také přilétne strakapoud velký,nebo prostřední,aby si i oni zpestřili svůj jídelníček. Horší je to však s dravci,na které jsem se t ěšil nejvíc. Za čtrnáct dnů čekání přilétla káňata pouze dvakrát.Na sojky také párkrát zaútočl jestřáb,ale vyfotit se mi ho podařilo zatím jen jednou. Uvidíme co přinesou příští dny a jací ptáci se na újedi ještě ukážou.
 
Fotografie na těchto stránkách podléhají autorským právům.Jakékoliv jejich šíření,kopírování nebo jiné použití bez souhlasu autora je trestné. Foto (c) Karel Svašek